Umění provází lidstvo od pravěku. Zajímá nás však i v současnosti? Obrazy, dekorace, i za pouhou výzdobou se toho však může skrývat daleko více...

Rozhovor s malířem F.J.Kalenským - část II.

8. července 2010 v 0:11 | Michal Vaníček
FRANTIŠEK J. KALENSKÝ
- známý východočeský malíř, grafik a ilustrátor
- oslavil životní jubileum 65 let
- je členem Unie výtvarných umělců
- je členem Arteterapeutické asociace ČR
- vyučuje arteterapii na Univerzitě v Hradci Králové na katedře speciální pedagogiky
ČÁST II. - INSPIRACE ŽIVOTEM...
"Ve výtvarném projevu jsem vždy preferoval obsah před formou, v případě modelek tomu však může být i naopak."
originální obraz "Konec romance" malíře F.J.Kalenského
Jak si začal pracovat s arteterapií?

Jelikož jsem věděl, že u Dvora Králové je výchovný ústav Husův domov pro chlapce s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, chtěl jsem začít pracovat s mládeží za pomocí arteterapie. Oslovil jsem ředitele a ten mi nabídl práci na zkrácený úvazek. Po pár měsících jsem toto začal dělat naplno. Jistou dobu jsem zde dělal i vychovatele, ale nyní už jen s lidmi maluji.

Veřejný sektor a pomoc lidem ti není cizí. Je nějaký další projekt, který jsi v poslední době realizoval?

Ano, jednalo se o rekonstrukci kostela v Huntířově v prosinci roku 2009. Kamarád měl v Huntířově známý hudební klub, který však zkrachoval. Jelikož to je podnikavý člověk, měl nápad, že by zdejší odsvěcený chátrající kostel měl sloužit jako kulturní centrum pro pořádání výstav, koncertů apod. K rekonstrukci kostela byly použity peníze z grantu EU. Kamarád mě oslovil s tím, že chtěl na oslavu otevření kostela uspořádat výstavu mých obrazů. Já jsem byl ve věci aktivní, seznámil jsem se se starostou Huntířova, výstavní prostor jsem dotáhl do konce, aby mohl dále fungovat. U kostela byl starý německý hřbitov s fragmenty náhrobků. Z toho hřbitova vznikl park a u kostela jsme vytvořili pietní skrumáž náhrobků, které zůstaly zachovány. Když vejdeš do aleje, na konci uvidíš skulpturu z křížů a náhrobků - Lapidárium. Zde jsem se mohl realizovat. Dělal jsem zde rád jak kvůli kamarádům, tak pro zachování samotného místa, neboť kostel se měl zbourat. Takto jsme ho zachránili a obnovili kulturní místo. Dále jsem se podílel na návrhu sochy "Pieta". Dělal jsem model, kamarád sochař konečnou sochu, protože nemám prostory pro sochařství.

Jaký je tvůj vztah k Bohu, víře, náboženství?

Jsou lidé, kteří říkají, že v něco věří, ale není to Bůh. Já vycházím spíš z toho, že člověk vyrůstal v křesťanské kultuře a kultura se u nás vyvíjela z křesťanství, což respektuji. Nejsem ale ten, který věří v katolického vousatého Pána Boha na nebi. Věřím v určitou vesmírnou sílu či prozřetelnost. Na celkových zákonitostech přírody je patrné, že může existovat nějaká univerzální energie, která se projevují tím, že jsme, že myslíme a jednáme tak, jak jednáme.

Jakou roli či inspiraci hrají ve tvém životě ženy? V jistém rozhoru jsi zmínil, že když je nebudeš moci malovat, budeš je fotit, a když nebudeš moci fotit, budeš o nich skládat básně. Jsi tedy všestranný umělec?

Básničky píšu. Je to jak soukromá záležitost, tak i taková moje berlička. Když mám třeba nějaký pocit a nemůžu ho namalovat, tak si to napíšu. Třeba nějakou surrealistickou básničku, ale většinou jsou to takové milostné věci. Člověk vnímá to, co ho osloví. Lidé a svět jsou rozmanití a inspirace je všude kolem nás.

A co ženy samotné? Když ocituji tvé motto: "Ve výtvarném projevu jsem vždy preferoval obsah před formou, v případě modelek tomu však může být i naopak." Nabízí se spousta otázek…

Tak to prostě je. Ženy však v žádném případě nepodceňuji. Já si vážím jejich ženství. Je to hezký a poetický prvek a že jsou jiné než muži, tak s tím se musíme smířit, respektive oni s námi...
originální obraz "Našeptavač" malíře F.J.Kalenského


Kromě žen se na tvých moderních obrazech často objevuje motiv koridy. Čím to je?

Rituál býčích zápasů mě fascinoval již v době, kdy jsem je naživo ještě neviděl. První moje zážitky z koridy byly v Mexiku. Korida je vlastně divadlo, ale se smrtí. Má obrovský náboj a tajemno, které je mezi hrou a smrtí býka. Zasahuje mě ta síla a elegance rituálu, ačkoli je o smrti předem rozhodnuto. To dění a rituál mě prostě oslovil tak, že kdybych namaloval 1000 obrazů koridy, pokaždé budou jiné.

Na co se dnes soustředíš u malování obrazů, jaké je tvoje další směřování?

Já inklinuji k figurální tvorbě. Třeba malování aktů. Něco maluji podle modelů, něco zpaměti. Některé akty maluji bez předkreslení, přímo tahy štětcem a obraz se buď povede nebo ho zahodím. Nejde o realistické ztvárnění podoby, ale o stylizaci. Linka nebo tah štětcem prostě musí žít, aby celkový obraz nebyl utahaný. Líbí se mi celková dynamika obrazu. Ale moje tvorba se může dělit na dynamické linky a statické obrazy. Nevadí mi, že jsou to různé techniky. Důležité je, aby vyhovovaly obsahu. Jinak já stále ještě experimentuji, vymýšlím si kombinované techniky, třetí dimenze, poloplastiky a reliéfy. To mě baví, je to pro mě hra. Jsem rád, že nemusím dělat komerční kumšt, který by byl poplatný zákazníkovi. Malování je moje podstata, tvoření je můj život. Něco zažiju, prožitek ve mě bublá, transformuje se a já ho musím vyjádřit na plátno. Lidé si pak musí sami z obrazu vytáhnout to sdělení či poselství.

Kromě jiného se mi líbí tvoje obrazy krajin. Jak obrazy vznikají?

Když jedu na dovolenou či víkend, vezmu si s sebou akvarel a tam si dělám záznamy z reálného světa. Obrazy jsou pochopitelně určitým způsobem stylizované, ale vždy vycházejí z konkrétního místa.

Co si myslíš o současném umění. Neprezentuje se málo v médiích? Ztrácí lidé zájem o umění?

Děje se toho málo na podporu umění. Čím to je? Společnost se stala konzumní. Lidé si raději koupí nějaký plakát nebo novou televizi, stávají se konzumenty. Jestliže se díváme na televizi, nejsme tvůrčí, pouze přijímáme, ale mozek nám nepracuje. Ale lidé budou jednou přehlceni. Domnívám se, že opět dojde k obratu a bude poptávka po malířství či rukodělných výtvarných pracích. Bohužel já se toho asi nedočkám. Uplynulých 20 let je krátká doba. Před revolucí jsme tady měli hovno, pak něco přišlo a my to stále ještě rveme do sebe a vstřebáváme to konzumní zboží. Už se ale nacházejí lidé, kteří hledají něco jiného. Ani nemusejí být zvlášť bohatí a začínají se vracet k umění. Jsem optimista, prodávají se třeba knihy a obrat snad nastane i ve výtvarném umění. Ale všechno má svůj čas...
Vážení čtenáři. Jestliže se Vám rozhovor líbil, můžete zanechat komentář... Děkuji, s pozdravem Michal Vaníček.
Na eshopu ObrazyProdej.cz nabízíme i další originální obrazy
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Komentátor Komentátor | 3. srpna 2010 v 10:08 | Reagovat

Zdá se, že to tu zrovna neoplývá komentáři.

2 Michal Vaníček Michal Vaníček | 8. srpna 2010 v 13:35 | Reagovat

Už je to tak, přesto děkuji...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama